Teď to bude víceméně přehlídka fotek a malých komentářů k nim. Je možné, že názvy budov, soch a míst nebudou přesné a za to se vám předem omlouvám.
Tohle je naše bárka Costa Pacifica - la nave de la musica.
Naše kajuta byla bombastická. Veliká a s balkónem. Takových 90% plavby jsme viděli na pobřeží a nemuseli jsme čumákovat do nedozírných modrých dálek, jako ti na levoboku.
První zastávkou byla Barcelona, kam jsme dopluli přes noc. Loď kotvila kousek od La Rambla a sochy Krištofa Kolumba. Na prohlídku města jsme měli všehovšudy tři hodiny. Takže jsme toho zas tolik nestihli.
Od Kolumba jsme zamířili metrem k Sagrada Familia. Tady jsem se skoro tchýní a švagrovou, která je z Bali.
Na Plaza de Catalunya jsme se dostali zase metrem.
A pak jsme si udělali procházku po La Rambla.
Druhou večeři na palubě jsme si dali v labužnické restauraci, kam je potřeba si dát rezervaci a za útratu v ní se platí zvlášť. Krásné malé porce, výběr z menu o 4-ech chodech. Já tedy povětšinou ani netušila, co si objednávám, ale měla jsem kliku a pochutnala si na delikatesní večeři.
Další den ráno jsme dopluli do Palma de Mallorca. Takhle vypadala naše loď v porovnání s velkým trajektem pro osobní a nákladní auta (ta loď s názvem Balearia).
Nejdřív jsme si vykmitli k Palacio Episcopal.
Detaily stavby z venčí...
... a zevnitř.
Fotka ve strážní budce.
Ulice Palma de Mallorca.
Opět se jednalo jen o někalika hodinovou návštěvu, ale bylo tam úžasně.
Večer nás v divadle na přídi lodi pozdravil kapitán s důstojníky. Jelikož večeře se pojímají poněkud vznešeněji, je k nim předepsán dress code, a to malá večerní.
Já vyfintěná s Danovou maminkou. Popíjeli jsme v jednom z barů a čekali na večeři.
S Danem.
Následující den byl v plánu Tunis. Tohle je ale celé, co jsme z něj viděli :-( Přístav se nacházel asi 10 km od města a cesta taxíkem stála vydřidušských 40EURO. Než to, tak jsme raději zůstali v přístavu. Krámky tam měli taky a u bazénu na palubě bylo stejně nejlíp. Loď byla poloprázdná a vedro se nedalo vydržet.
Tento den byli rovněž narozeniny Danova taťky, tak jsme se sešli před večeří u jiného baru asi o hodinu dříve než normálně a oslavili to šampaňským.
Ten večer byl ve znamení Itálie, takže se podávalo speciální Italské menu, číšníci korzovali v Italských zástěrách a měli připravený i humorný program, kdy nám před desertem zatančili a zazpívali. Bylo to vtipné a velmi dobře udělané.
Takhle vypadala naše restaurace. Rozprostírala se ve dvou patrech a hosté v ní jedli na dvě etapy (jedni večeřeli v pět, druzí v devět; mi patřili do party o deváte). Aby ale bylo možné nakrmit všechny hosty, byli na lodi další dvě restaurace o podobné velikosti, kde se také stravovali na dvě etapy.
Danovi rodiče jezdí na takovéhle plavby alespoň jednou ročně, takže byli přizváni i na mecheche s kapitánem ku příležitosti oslavy narozenin Danova taťky. Tady na obrázku mu šéf personálu předává dort. Celá restaurace mu pak zpívala Happy Birthday.
Cílem dalšího dne byla La Valleta na Maltě. Na ní jsme měli 7 hodin. Tady vplouváme do přístavu.
Společné foto před lodí.
No je to velká bárka.
Procházeli jsme kolem parkoviště hromadné dopravy. Byly to úžasné staré autobusy. Řidič mi dovolil si do jednoho sednout. Bylo v něm vedro!
Městské hradby.
Danova maminka nás pak všechny pozvala na tří hodinovou okružní jízdu po severu ostrova Malta. Jeli jsme dvoupatrovým autobusem s odkrytým patrem. Asi 30 minut nám trvalo, než jsme se probojovali na střechu, ale všichni, kromě mě, pak asi za hodinku slezli zpět do útrob autobusu, kde nebylo takové vedro. mě teplo nevadí, opaluju se ráda, jen ty vlasy zacuchané od větru jsem pak rozčesávala asi půl hodiny.
Bývalé hlavní měst Malty Mdina. Je ve vnitrozemí a před staletími bylo zapotřebí přesunout hlavní město na přístupnější, ale zároveň bránitelné místo - tak vznikla La Valleta. Dnes je Mdina nazývana Tichým městem.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v městečku Mosta (Mosta Dome). Měla by to být třetí největší kopule v Evropě. Slavná je historka, tzv. zázrak ze 2. světové války, kdy v roce 1942 na rotundu spadla německá bomba, prolétla kupolí a spadla na podlahu kostela. Nevybuchla však, což věřící přisuzovali zásahu patronky kostela Panny Marie. Vysvětlení je prostší. Byla totiž vyrobena totálně nasazenými v Čechách, v Plzni a vevnitř byl písek a pozdrav od Škodováků. (Je mi jasné, že plzeňští Škodováci nemůžou konkurovat Panence Marii.)
Mgarr Parish Church.
Zpět v La Valettě. No nevadilo by mi mít při večeři takový výhled.
A opět naše lodička. Tohle srovnání její velikosti s okolní krajinou krásně vystihuje její monumentálnost.
Jedna ze "street levelu".
Zrovna bylo MS ve fotbale. Naše světové mužstvo neprošlo ani kvalifikací, zato fotbalová velmoc - Švýcaři se umístili ve své skupině třetí. Mnohem lepší výsledek než ti naši přeplacení joudové, co si permanentně honí v televizi triko, ale do balónu čutnout neumí. Tady jsme sledovali zápas se Španělskem.
Další den jsme přistáli v krásné Catanii na ostrově Sicílie. Přístav byl naštěstí hned u centra města, takže jsme šli asi jen pět minut a už jsme byli v centru dění. Tohle je Catanská katedrála.
Catania je plná kostelů. Snad v každé ulici jsme narazili alespoň na jeden. Některé vypadaly, že jsou stále používány, jiné meěly zaprášené kliky a dvěře nikdo neotevřel někol let.
Na náměstí u katedrály byl neustále slyšet nějaký křik z ulice za rohem. Když jsme se vyhoupli zpoza rohu sjistili jsme, že se je tam rybí a ovocný trh. Rybina ale jednoznačně přehlušila jakoukoliv jinou možnou vůni.
Okolní ulice a uličky.
Při tom toulání jsme v jedné z uliček narazili na jakousi starořímskou památku. Z mapy jsme potom vyčetli, že se jedná o Teatro Romano. Za pár euro jsme dostali vstupenky, buletin s informacemi a mohli jsme bloudit po starých chodbách, ve kterých chodili lidi už ve 2. století n.l.. Divadlo bylo postaveno z lávových kamenů na ještě starších troskách řeckého divadla, které tu bylo před tím.
Pohled z horní řady. Tak sem se vlezlo až 5 000 lidí!
Tohle pozůstatek té starší řecké části. Je mnohem menší, ale neméně krásná.
S Danem.
Uličky směrem k universitě.
Catania je nádherné město s úžasnou architekturou. Novější domy stojí na základech budov, které jsou tisíce let staré. Jediné mínus je barva fasád. Ty jsou zašedlé a působí trochu smutně. Možná je to způsobeno sopečným prachem z nedaleké sopky Etna. Tady je pohled na Etnu skrytou v mracích (pořízeno z horní paluby).
Poslední den byl v plánu Řím, ve kterém jsme měli zaplacenou exkurzi s průvodcem. Přistáli jsme v přístavu Civitavecchia a starým vláčkem jsme se po 45 minutách dostali do Říma. Na nádraží si nás rozebrali průvodci. My dostali krásnou tmavovlasou, opálenou Italku (samozřejmě katoličku) se žlutou mašlí na klacku, vyfasovali jsme sluchátka (ona hovořila do mikrofonu), tak jsme mohli koukat kam jsme chtěli a stále jsme sledovali výklad. Protože Danova maminka anglicky neumí, byla exkurze v němčině. Měla jsem hodně obav, ale opravdu mě překvapilo, že až na pár slovíček jsem veškerému jejímu výkladu rozuměla. Co jsem nevěděla mi bylo přeloženo do angličtiny a tak jsem měla plnohodnotný výklad ve dvou jazycích :-)
Pěšky jsme došli do Vatikánu na Náměstí Svatého Petra. Bazilika Svatého Petra byla na programu o něco později.
Pohled na baziliku z Via della Conciliazione.
Na střeše Andělského hradu s Bazilikou Sv. Petra v zádech.
Piazza Navona se třemi fontánami a fantastickou zmrzlinou, teda gellatem! Když přijdete na náměstí z téhle strany, tak hned zahněte do prava a tam dělají snad to nejlepší gellato na světě. Já toho pravýho gellata za svůj život moc neochutnala, ale tohle byla hotová extáze :-)
Pantheon zrovna probíhal rekonstrukcí, ale ani to nodradilo historiechtivé turisty.
Uvnitř to byla hlava na hlavě. Pokud jste někoho ztratili jen na chvíli z očí, trvalo vám půl hodiny je najít. Krásný kužel světla, že?!
Piazza Venezia a památník Viktora Emanuela II.
Stihli jsme taky zajít k fontáně Di Trevi. Lidí bylo, jak kdyby dával něco zadarmo.
Chtěli jsme fotku u fontány. No a takhle to dopadá, když vás fotí někdo, kdo nemá ani ponětí o kompozici... Jako když se chcete nechat vyfotit se slonem, ale oni mu "useknou" hlavu, hřbet a zadek a zbyde vám jen fotka s nohama a břichem.
Rada na závěr. Když chcete kompozičně vyváženou fotku, najděte někoho s digitální zrcadlovkou, kdo vypadá, že jí nemá jen na rodinné fotky, ale trochu se fotografii věnuje i teoreticky. Konečně fotka mě s fontánou!
A stihli jsme navštívit i Španělské schody.
Nahoře před kostelem byl vlez do metra, tak jsme to stihli k Bazilice Sv. Petra akorát na čas. Když se nás pak průvodkyně ptala, co jsme všechno viděli, byla opravdu ohromená, že jsme toho stihli tolik :-)
Taky nám na lodi říkali, že pro vstup musíme mít košile s dlouhým rukávem a dlouhé nohavice. nakonec uvnitř chodili lidi v krátkém rukávu a šortkách nebo sukních těsně nad kolena. Nic krátkého do půli stehen, ale i tak jsem se nemusela pařit v kalhotech a košili :-(
Hlavní loď.
Michelangelova Pieta.
Tady mi utkvělo v hlavě, že ta písmena, co jsou pod kupolí jsou 2metry vysoká a obrazy lidí měří 5 metrů. Vůbec to tak ale nevypadá!
S Danem před Bazilikou.
Velmi důmyslný system na pití najdete po centru. Voda stříká z kohoutku do žlábku, když ale kohoutek trochu přiškrtíte, vytryskne otvorem v horní části kohoutku voda a můžete se napít. Voda byla krásně studená a velmi osvěžující.
Další den byl náš poslední. Sbalili jsme si sakypaky, kufry vyvezli jen před dvěře a já si šla udělat poslední fotky lodi. Tady jsem u nás v kajutě.
Jeden z barů...
... kde bylo pódium a taneční parket.
Music bar v centrální části lodi.
V téhle restauraci se odehrávaly všechny snídaně. Byla přes půlu lodi myslím že v jedenáctém patře. Po celý den tu byla k dispozici pizza Margherita, ovoce, čaj a káva.
Další z barů.
Samozřejmě nesmělo chybět kasíno.
Bazén na zádi měl zatahovací střechu a dvě výřivky.
Všude byly lehátka, ale každý den byly hned obsazené. Obzvlášť ty na slunci. Ve stínu byla poměrně zima a tak tam zůstávala lehátka volná. Vršek tobogánu byl v 16.patře a u jeho dopadového bazénku byly další dvě výřivky.
Bazén ve středu lodi měl taky zatahovací střechu s dvěma výřivkami a byl centrem animačních programů. Všude bylo plno pištících dětí a tancechtivých důchodců. Taky tu byla nainstalovaná obří obrazovka, kde se dalo koukat na MS ve fotbale. Na lodi bylo dalších asi 5 míst, kde se dal sledovat fobal.
Naše slavná cesta skončila opět v Savoně. Zde nás vyzvedl autobus, který nás zavezl zpět do Švácarska. V plánu bylo zastavit se na "chatě" v jižní části Švýcarska v Ticinu, tak jsme vystupovali o něco dřív. Zde jsme zašli společně s Danovým strejdou a ostatními na večeři a přespali na chatě.
